Děláme to, co umíme a děláme to s láskou

Boscova Lahvice

    Citace zde jest od pana Říhy, známého pomologa v minulém století.

 

    Již pouhé toto jméno vyvolává bezděčně laskominy na vzácnou tuto pochoutku mezi podzimními hruškami, která mimo to i svoji velikostí, ladným tvarem nad jiné vyniká, v čas zrání trh ovládá a lépe než jiné druhy se prodává. Oč byla by hledanější, kdyby se prodávala v pravý čas, když nabyla již krásné zlatité barvy a ne, jak jest zvykem, o čtyři neděle dříve! Vždyť češe se obyčejně pro obchod již v prvých dnech září, také i poslední dny srpna, tu není ještě vyspělá, změkne sice, ale zůstane zelená a nenabude nikdy vzácné chuti, jako když se nechá na stromě úplně vyvinouti.
    Byla to opět Belgie, které jsme za ni díkem povinni, o jejím původu píše ředitel M. Eugéne Forney, professor na zahradnické škole v Paříži, v roce 1862 takto: Ředitel ovocných školek v départmentu Rhone p. Madiot byl upozorněn, že v lese u vesnice Aprémontu nalézá se prastará planá hruška, která veliké a skvostné plody přináší, přesvědšiv se o pravddě, vzal stromu toho rouby a zaslal je do Jardins des Plants v Paříži, kdež kolem roku 1853 plody měly, načež nazvána byla na paměť bývalého ředitele této zahrady, znamenitého pomologa p. Bosca "Beurré Bosc". Taktéž i ředitel semináře Vesoulského byl upozorněn na hrušku tuto a neznaje daného ji již jména, nazval ji Beurré Aprémont, dle osady, u kteréž v lese nalezena byla.
    Avšak pod jménem Calebasse Bosc známa byla jiná, méně cenná hruška, kteouž Van Mons z jádra vypěstoval a tektéž ke cti p. Bosca pojmenoval. Nenalezena však rozšíření a vymizela asi, načež jména jejího začalo se užívati i u hrušky naší a zevšeobecnělo.
    Kdy asi k nám donesena byla, nelze zjistiti. V soupisu děkana Rösslera obsažena jest pod číslem 539 a 634, avšak kdy a odkud ji obdržel, také zapsána jest v soupis ten již cizí rukou. Největšího rozšíření nalezla v požehnaném Polabí, kdež pod jménem "Velká císařská koruna", více však "Velká Kaiserkrona" jest všeobecně známa, ve velkém množství sázena a odkudž vyváží se v celých lodních nákladech na německé trhy. Jinak známa jest po celých Čechách a jest téměř pro veškeré obvody doporučena, není však do dnes tak rozšířena, jak by toho nejen pro svoji důležitost v obchodě, nýbrž i pro veškery dobré vlastnosti, jakýmž se žádná druhá honositi nemůže, zasluhovala, takže pořekadlo: "Kdo si chceš zasaditi jediný krsek, vol "Avranšskou", kdo jeidný vysokokmen, vol "Boscovu", kdo chceš přešlechtiti nějaký neplodný strom, vezmi "Boscovu", jest zcela oprávněno již z toho důvodu, že strom jest úplně zdravý a plísněmi netrpí. Mladé stromky ve školce sice za kruté zimy zmrzají až po sníh, později však mrazům úplně odolává, ani deště v čas květu, ani větry ji neškodí.
    Ploditi začíná oproti jiným o něco později, ale pak jest úrodnost stejnoměrna, nikdy příliš mnoho, zato však samé stejné plody bez výmětu: pozoruhodno také jest, že zřídka kdy najde se červivý plod.
    Hodí se všude, kde vůbec hruškám dařiti se může, a lze ji bez obavy sázeti v půdu jakoukoliv, jen když jest dosti hluboká, třeba byla i písčitá, a i tam, kde Pstružka a Pyksla již se nedaří. Také i poloha jest jí každá vhod a jsou příklady, že ještě ve výšce 790m dobře se daří, arciť nesmíme ze špatné půdy neb s vysoko položeného místa čekati plody prvotřídní, ale přece dobré. Nejlépe daří se jí, jako každé jiné, všude tam, kde se pod ní půda obdělává a hnojí, tedy v polích. Na místa větrům vystavená není druhé, která by tak málo větrem trpěla, plody spadnou sice také, ale v daleko menším počtu poměrně než jiné. Hodí se tedy všude tak dobře k osazování silnic, jako i polních i domácích sadů i zahrádek.
    Na kdouli se daří jen s použitím mezišlechtění, přímo na kdouli jen živoří. Kdo pěstovati chce volně rostoucí, neb pravidelnému řezu podrobené krsky, palmety a podobné tvary, kterýmž se výborně přizpůsobuje a na nichž nádherné veliké plody rodívá, učiní nejlépe, použije-li stromků na pláňce šlechtěných. Na věncoví neb jiné malé tvary volí se raději druhy jiné.
    Ve školce roste bujně, zdravě, ale křiví se, tak že bez důkladného řezu nelze slušné vysokokmeny vypěstovati, všude tam, kde krutější mrazy přicházejí, jest lépe, šlechtiti ji v libovolné výšce na dobrou pláňku neb jiný, způsobilý druh. Také i později (na místo) vysazena, bujně vzrůstá, až teprve s dostavivší se plodnosti vzrůst její velice ochabuje, takže velikých rozměrů nenabývá. Rozvětvuje se v korunu vysokou, pěkně jehlancovitou, řídkou a dlouhé, štíhlé větve se pod tíhou plodů hluboce sklánějí.
    Letorosty narůstají dlouhé, zakřivené a jsou ke konci povždy silnější, pod oky bývají nepatrně zprohýbané, barvy zelenavě nahnědlé, na slunci více do hněda, sem tam jsou jako šedivé a nenápadně, lehce vyvstalými, špinavě žlutavými tečkami řídce poseté.
    Oka nejsou velká, spíše útlá, ostře špičatá, ponejvíce hnědě šupinatá a více odstávají, jsou na patkách delších, mírně vydutých a mají žebérka jen jako naznačena, spodní oka jsou zcela malá a trčí jen jako ostré, krátké špičky z okrouhle vydutých patek.
    Na jaře rašící lístky bývají bělavě ochmířené, dílem zahnědlé, na červenavých řapících. Po úplném vývoji bývají až 95mm dlouhé, 65mm široké, vějčité, klínovitě zašpičatělé, pěkně rozložené, leskle tmavě zelené, dílem celokrajné, částečn mají kraj nepatrně vroubkovaný, jsou na řapících až 37mm dlouhých, z nichž nejhořejší mívají úzké, ostře zakončené, jako šídlovité palisty, ke konci letorostu bývají menčí, připlodní pak až 87mm dlouhé, až 55mm široké, tvaru více eliptického s řapíky až 60mm dlouhými.
    Pěkná, štíhlá květní poupata jsou hnědě a šedě šupinatá, špičky těchto pak lehce odstávají, vykvétající z nich květy jsou miskovité, až 35mm široké a z opak vějčitých plátků složené, že druh druha se nedotýká.
    Velikost plodu podmíněna jest tvarem stromů a hodnotou půdy. Barevným obrazem znázorněny jsou pěkné plody z vysokokmenů v dobré půdě, ve váze 190-200g, při veliké úrodě, také ze stromů ve špatné půdě rostoucích, bývají menší: 150-160g těžké, naproti tomu podařilo se na zákrscích vypěstovati plody 500, ano až i 700g těžké.
    Tvar nejevý velkých rozdílů, některé plody bývají jako kuželovité a dlouhé, jiné o něco kratší, v bocích baňatější, ke stopce pěkně prohnuté, končíce špičkou štíhlou, kdežto jiné končí špičkou tupější, povrch bývá povždy zhrbolený, u plodů malých zcela mírně, u plodů větších hruběji, najdou se však též plody s temenem ploše zhranatělým a tak šikmým, že plod naň postaviti nelze, jak z černého obrazu průřezu patrno.
    Otevřený kalich bývá v široké, rozložené, hnědě zbarvené, u spodu souvislé úšty rozeklaný a vězí dle tvaru plodu buď v jamce široké, dosti hlluboké a zhrbolené, aneb rozkládá se jen na zhrboleném temeni plodu. Najdou se také plody s kalichem zcela malým, někdy chybí úplně a zbývá po něm jen hnědá jizva.
    Nestejně dlouhá stopka jest dřevnatá, nahnědle žlutavá, rzivě tečkovaná a na úzkou špičku plodu jako přitlačena, někdy trčí z malé zhrbolené jamky, jednotlivě bývá i hrbolkem na stranu přimáčknuta.
    Hladká, zřídka kdy zí jemně zdrsnělá slupka neleskne se, jest se stromu zelená a šedou rzí z většího dílu pokryta, později na loži do zlatova žloutne a jemná rez, barvy bronzu, pokrývá místem hustě, místem jen rozstříknutě, as tak jako závoj celý plod, hrubší rzivé tečky rozsety jsou po celém povrchu, ve rzi se ztrácejí a jen v čisté barvě jsou patrnější. (Na trhu vídáme však plody pouze šedozelené ve stavu nedozrálém.)
    Bělavá dužnina mění se do žlutava, jest velmi jemná, šťavou přetéká, úplně se rozplývá a vyniká líbeznou, sladkou, kořenitou, velmi jemně, pikantně navinulou výbornou chutí.
    Jemnou zrninou obklopený jaderník má osu dutou a chová v prostranných pouzdrech poměrně malá, hnědě černavá jádra.
    Má se česati koncem září neb první dny října, ukládá se, načež as od 20. řííjna do polou listopadu, jeden rok dříve, jiný později nenáhle k jídlu dospívá.
    Pro stůl jest z nejlepších, v obchodě nejhledanějších hrušek, které se povždy dobře platí. Zasílati nutno ji hned po sčesání, ač ani později není vůči tlaku tak choulostiva jako jiné.
    Bláha o ní napsal: Roste až do stáří vždy bujně a zdravě s korunou řídkou a rozeklanou. Plodnost nastává po 5-6ti letech, jest vždy stálá, ne příliš hojná, následkem dlouhé stopky ovoce se houpá a vítr je tak lehko nesklátí. S mladých bujných stromů vydrží plody často až do vánoc, se starších dozrává již kolem 20. října. Na polohu a půdu není choulostiva, proto možno ji pěstovati i v otevřených sadech. Mrazy a plísní netrpí.
    V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji obsažena jest pod jménem Láhvice Boscova čís. 143. Popisy její přinášejí: "Mor. Ovoce" čís. 60, Boscova láhvice, Pixa, "Klíč štěpařský" čís. 63 Alexandrovka, "Handbuch der Obstkunde" čís. 49, Lucas, "Die wertvollsten Tafelbirnen" čís. 48 Bosc´s Flaschenbirne, Leroy, "Dictionnaire de Pomologie" čís. 174 Beurré Bosc. Lid říká jí Koruna, Velká Koruna, Kaiserkrona, na Moravě Žbánky, Melounky, v Polsku Flaszowa Bosca, na Slovensku Boskova steklenka, na Rusi Bjere Bosk.
    Další synonyma: Beurré d´Aprémont, B. Bosc, B d´Yelle, Bosc (P.), Cannelle, Carafon de Bosc, Humboldt´s Butterbirne, Kaiser Alexander, Kaiserkrone, Marianne Nouvelle.

 

 

Kontakt

Martin Horňák

infozavináčpeceokrajinu.cz

IČO: 76444554

telefon není, bylo příliš mnoho telefonního spamu
Datová schránka ID: sm7h9ru
Bankovní spojení č.ú.:
670100-2207263800/6210

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode