O obilí....

Bylo nebylo, občas ze mě promluví Země. Nebo příroda, těžko říct kdo z toho.

A dostalo se mi do mozkovny pomyšlení o obilí. 

Početl jsem tedy mnoho názorů, článků, nějaké tabulky, energetickou hodnotu a podobně.

Výsledek:

Obilí je moc (moc je v tomto případě docela dobrý dvojsmysl :) ). Mouka je základní kámen obživy lidí (nepočítám vodu). Je to správný kámen? Můj názor je jasný. Není. Roste počet lidí a roste množství potřebné mouky. A není to špatně? Je. Mouka patří do chleba, rohlíků, housek, koláčů, prostě do plno potravin v sektoru "pečivo". Lány obilí. Monokultura stravy na vzestupu. Pečivo je nosič, nic víc. Má svou energetickou hodnotu, která postupně klesá. Obilí bylo IN před tisíci lety, kdy byla půda ještě živá, kdy v obilí bylo plno minerálů, užitečných prvků. Nyní, postupem času a vybíjením "orný" je obilí ve tvaru pečiva jen nosič pro máslo, marmeládu, salám, zeleninu. Nosič plný mouky a mnoho vzduchu. Neboť pečivo nám lehkne, ale objem nahradíš vzduchem. Zrak ošálíš, žaludek možná též, možná i mozek do jisté míry (jako zpracovatele zraku a signálů ze žaludku) ale tím to končí. Každá monokultura je zárodkem konce. Pečivo je stále ještě poměrně levné, dostupné a proto se prodává. Zajímalo by mě, proč není zelenina, čerstvá zelenina a ovoce na podobné úrovni. Nosič bez kterého je lepší se obejít. Nosič, který nám za tisíce let vytvořil z trávícího systému systém na objemu závislý. Být jen o chlebu a vodě se nevyplácí. Není to dlouhodobě natož trvale udržitelný systém i když tu jsme už tísíce let a tisíce let pěstujeme, šlechtíme, mlátíme a meleme. Ano, ještě to nějaký ten rok vydržíme. Ale...

Intermezzo:

....ale, voňavé, křupavé, nadýchané, ošálující naše smysly, žaludek pocit sytosti, tělo bez energie. Producenti obilí nemají za úkol udělat vás šťastným a zdravím, ale naplnit své kapsy. Nikde vám nepíší, že konzumací rohlíků se zbavíte chřipky. Není důvod. Všichni vědí, že přínos mouky pro tělo je vlastně skoro nulový. Je to pouze nosič.

Závěr:

Jak "ztohoven" ? Těžce. Závislost lidí na pečivu je obrovská. Stejně jako na ropě. Bez mouky to "nejde" .?!? Jde, ale bolí to, každý start je náročný. Nejjednodušší je měnit poměr pečivo x ovoce/zelenina. A potrvá tisíce let, než se nám žaludky zmenší, nebo než si zvyknout na nesytost pečivem......

Cíl:

Cílem a smyslem života je život sám. Nic víc. "Zažít" je duležitá součást. Můžete si vždy vybrat. Baštit potravu pro vaše tělo nevhodnou a kleknout v padesáti na otylost, cukrovku, či kdoví co. Nebo tu být déle, déle rozdávat radost a štěstí. O tom to je, o ničem jiném.